Toulání mezi slovy

TÝDEN.CZ

21. 10. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Na zlo si člověk zvykne

Autor: Věra Tydlitátová

11.02.2011 10:07

Přítel mne upozornil na nenávistný článek na nacistickém webu. Nacisté si tam (opět) dělají pr*el z obětí šoa.

barbed-wire

Ano, četla jsem to už dříve, nebylo to pro mne nic nového, matně vzpomínám, jestli jsem to četla předevčírem, nebo již minulý týden? Jeví se mi to vlastně jako banalita. Jedna z mnoha bananit virtuálního vesmíru. Stejnou banalitou jsou osobní útoky některých trotlů a nadávky a výhrůžky jiných trotlů v diskusích. Dokonce u některých těch čuňáren vím, kdo je psal, znám jeho jméno, vím, že jeden z nich je od nás z práce. Není těžké analyzovat styl psaní, vždyť analýzu nějakého textu dělám téměř denně, ano, vím, kdo ty hulvátské zvratky napsal. Ještě nedávno jsme spolu seděli u oběda.

Před pár lety bych se z toho hroutila. Tehdy mi někdo poslal mail, že už se pro mne staví šibenice. Bylo mi toho špatně. Teď  to všechno čtu jako přes matné sklo. Nemůže mne to urazit, vystrašit, ponížit, ale ani pohoršit, zvykla jsem si na zlo, jenom mlčím. Mladý člověk je zranitelný, protože má ideály, protože věří, že lidé jsou v podstatě dobří, přátelé věrní a láska nezištná. Výhodou zralého věku je poznání, že lidé dobří nejsou a přátelství i láska jsou jen vzájemně výhodným paktem. Alespoň ve věku, kdy už člověk má trochu rozumu. Hippies říkali: “Nevěř nikomu nad třicet.” To bude asi ono, po třicítce je už člověk většinou střízlivý a ví, co chce. Nechce jen milovat a dávat, chce mít i různé hmotnější výhody a chce i hodně brát. Když zmizí výhody, končí sympatie. A taky jsem již poznala, že zlo je všudypřítomné a nikdo vůči němu není imunní. Nejsou zlí a dobří lidé, nejsou zlé a dobré národy, třídy, rasy, kultury. Lidé jsou nejagresivnější a nejzákeřnější primáti. To, že se někdo z nás občas zachová statečně, čestně a laskavě, to je výjimka a zázrak. A ani člověk, který dnes vykonal dobro, nemá záruku, že zítra nespáchá něco odporného.

Řád ve společnosti musí být udržován zákonem, jinak by se lidé navzájem povraždili. Každý, kdo v dějinách spoléhal na dobré lidské vlastnosti, buď zavedl peklo na zemi, nebo ke svému štěstí skončil sám hodně špatně dříve, než to peklo stačil zavést. Vymáhání práva je vrchol civilizace, kterého se lidstvo dobralo za tisíce let, spravedlnost postačí, to ostatní je jen iluze. Propagaci nenávisti, zabíjení, pomlouvání, podvody a krádeže je třeba trestat, protože rozvracejí lidskou společnost, ale mne už nechávají chladnou, nepřekvapují mne. Každý obyčejný člověk je plný nenávisti, závisti, zloby. Je to normální a nečekám nic jiného. Zlo je banální. Kdysi jsem přemýšlela, jak je možné, že se lidé ještě před pár desetiletími tak ukrutně trýrali a zabíjeli. Dnes tomu rozumím. Kdokoliv by to dělal znovu, kdyby to nebylo trestné a kdyby z toho měl sebemenší prospěch. Pokud to někdy trestné nebude, najdou se tisíce vrahů. Milióny obyčejných lidí, obyčejných vrahů, dobrých živitelů rodiny, milovníků umění a zvířat, milióny zedníků, zelinářů, profesorů, řidičů, lékařů, kazatelů, pokrývačů, instalatérů, učitelů, samých čestných lidí, zapálených vlastenců a zbožných návštěvníků kostela.

Nepohoršuje mne to. Prostě jsem přijala svět takový, jaký je, a ne jaký se tváří, že je. My a oni - to je jen šifra ideologie. “Nejsme jako oni…” Ale ano, my jsme jako oni. Jen jsme v jiné situaci. Oběť je v právu a právo je na její straně ne proto, že je dobrým člověkem, ale proto, že je obětí, že je právě nyní pod koly dění. Zločinec není v právu a má být trestán ne proto, že je zkaženější než oběť, ale proto, že porušil spravedlnost. Kdo dělí lidi na dobré naše a zlé ony, už vstoupil na nebezpečnou cestu. V každém z nás je zlo přítomné, indukované ze světa, v němž musíme žít a vybojovávat své místo na slunci. V některém člověku je i trochu dobra, nebo alespoň schopnost k dobru, která se může rozzářit nějakým podnětem zvenčí. Ten, kdo umí to dobro pěstovat, zasluhuje úctu. V Bibli je psáno: “Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.” (Da 12,3) Spravedlnost je ta kostra, na které je všechno ostatní navázáno.

Na zlo si člověk zvykne. Zvykne si na zlo u svých nepřátel a stává se díky tomu téměř nezranitelným. Jednoho dne si zvykne i na zlo u svých přátel. Ale zvyká si také na zlo u sebe samého. Na emoce a na svědomí se nelze spoléhat, proto byl stanoven zákon a již od nejstarších dob byly zákony psány, ba tesány do kamene. Aby je nebylo možné měnit podle ideálů, iluzí, nálad a emocí. Naše doba je nabitá emocemi, většinou špatnými emocemi, hlásání zla se již bere jako přijatelný projev svobody. Nyní vidím východisko v tom zachovat si chladnou hlavu, nenechat se emocemi smýkat a hlídat právo. A možná, možná občas jako malý luxus a světélko ve tmě se nechat oslovit veršem Sváti Karáska “Ty jdi a miluj to nedokonalé.”
——————




Věra Tydlitátová

prostě blog
vt.jpg
Oblíbenost autora: 6.63

O autorovi

jsem

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031