Toulání mezi slovy

TÝDEN.CZ

21. 10. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Na západní i východní frontě klid

Autor: Věra Tydlitátová

11.03.2011 08:50

Fenomén sociálních sítí, ale fenomén internetu vůbec vytváří veřejné mínění plné neklidu a zmatených dojmů spíše než střízlivých informací. Vytváří iluzi dějin.

Kdejaký nýmand, který se náhodou stal politikem, což by správně měla být funkce jakéhosi vyššího úředníka sloužícího veřejnosti, se chová, jako kdyby byl spasitelem světa - a snad tomu i věří. Nebýt médií, byl by nanejvýš ouřadou s klotovými rukávci, obyčejným státním zaměstnancem stále ohroženým výpovědí pro nadbytečnost. Mastil by někam razítka, (jihočeské) selky by mu občas přinesly pár vajíček, aby je nechal pást kozu na obecním, staral by se o hasičskou zbrojnici. Díky médiím je ten truhlík hnedky mudrcem, který rozumí všemu od teologie po architekturu, jadernou fyziku, zpěv, medicínu, astronomii a geologii. Stejně tak je to s různými světodějnými událostmi. Dříve se prostě nevědělo o vlnách tsunami, o požárech v Austrálii, o zemětřeseních a o místních válkách. Dnes se o tom všem nejen ví téměř okamžitě, ale konzument těchto informací má dojem, že mu tsunami leze až do pokoje a teroristu vidí před svou popelnicí minimálně jednou týdně.

Ve skutečnosti je dnešní svět stejně nestabilní, zlý a nakloněný krizi, jako byl vždy v minulosti. Ba ne, dnešní svět je klidnější, blahobytnější, línější. Evropa si užívá období dlouhé prosperity, zdalipak zaslouženě? A mír si užívá natolik, že už z nudy vyvolává démony násilí a vymýšlí si nepřátele. Kluci, kteří již dávno nemají povinnou vojenskou službu a kteří by si při opravdové bitvě potřísnili spodky, si rádi hrají na vojáčky. A fotříci, kteří si kdysi vyběhali modrou knížku, vedou svalnaté řeči. Ještě nedávno by je vedli u piva Na růžku, dnes se natřásají v médiích. Každý z těch rosolovitých rozumbradů je mediální generál. Prostě si žijeme lépe, než si zasloužíme.

Dokonce i na našem hnojišti je nebývalý klid, náckové zalezli a stále řeší, jestli si mají dát za název poslušně SS, nebo raději zůstat u ortodoxní šovinisticko levičácké a nyní i disidentské DS. Hádají se mezi sebou, o Vandasovi už slyšet není, skončil kdesi v propadle spolu s komickým Sládkem, to byl ten pán, který se podobal Mr. Beanovi, ale neměl jeho šarm. Už si na něj málokdo vzpomene. Nenechme se mýlit nějakými tanečky okolo Nového Bydžova, je to jen folklór. Přijde deset patnáct agroskinů, pár černě oděných salónních nácků spolu se svým prťavým a mírně otylým Vůdcem, zamávají vlajkami, zachrochtají cosi do megafonu a pak se rozlezou po hospodách. Halasné protesty několika aktivistů proti vandasovskému mejdanu jsou předem zakalkulované do celé akce. Mediálně vděčný by byl ještě nějaký randál od těch jinak, totiž protikapitalisticky a internacionálně  levičáckých bojovníků. Rozhodně je to akčnější podívaná než je tradiční vynášení smrtky. Možná přijede i televize a pan starosta si díky levičáckému masopustu připočte body do dalších voleb, neboť konečně zviditelnil ten svůj malebný městys.

demoska

To vše slouží několika nenažrancům, kteří rozkrádají poslední zbytky veřejných prostředků a chystají se ožebračit zdravotně postižené, seniory, ale i mladé rodiny a děti. Potyčky v ulicích jsou přesně to, co političtí pragmatici pokládají za užitečnou kouřovou clonu a neškodné vybití pro rozzlobené voliče. Ostatně jako ten náhlý, ale bezzubý zájem o Egypt nebo o Libyii. Jejich myšlení je stále stejné, únavně stereotypní: “Radši se zabavte, naivní poddaní, jen nám nekoukejte pod ruce. Své zkorumpované a hloupé kamarády si k té velké rozkrádačce zveme už zcela otevřeně, kašleme na vaše názory, vy mávejte prapory, my zatím budeme tunelovat vaše úspory. A až vám nepřijde důchod, svalíme to na zlou Evropskou unii. Bruséééél za všechno může, my nic, my se jenom tak dívali, jak hezky svítí to jarní sluníčko.”

V naší kotlině je klid. A bude klid hodně dlouho. Stále je co jíst a co pít, bomby nám na hlavu nepadají, máme zábavu, virtuální přátele, virtuální nepřátele, moudrého stařičkého mocnáře a jeho milce, veselé klipy a své jisté. Každý sám za sebe a pro sebe. Nevěřme nikomu, solidarita je nemoderní, lepší je se nanejvýš tak trochu ukázat a někde veřejně plamenně požvanit, abychom pošimrali ego. A hrajeme si na dějiny, na revoluce a na bitvy, protože se hrozně nudíme. Hrajeme si na přátelství. Zachraňujeme svět, protože nechceme vidět lidi. Jsou příliš blízko, jsou obtížní. Každá koruna dobrá, malá domů. Na všech frontách je klid.
—————————-




Věra Tydlitátová

prostě blog
vt.jpg
Oblíbenost autora: 6.63

O autorovi

jsem

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031